Tüyilndë a počátky nepravé

2.1
Na počátku bylo Jsoucno a tomu dávali různí tvorové různá jména, ale pochopení jeho podstaty se nikdy nedobrali, není to totiž možné.
2.2
Jsoucno stále jest, neboť nic jiného není a Jsoucno je vším.
2.3
Kdo by pochopil všechny záležitosti okolo Jsoucna, stal by se jím, a to nemůže nastat, ačkoli ze Jsoucna se všechno skládá.
2.4
Jsoucno nikdy nevzniklo, trvá a je věčné, bylo tu, když se světy zrodily, bude stále, až světy pohasnou a zmizí docela.
2.5
Až závoj věčného Linor'sitorganto, Nesvětla, jež je stvořeno z ničeho, obestře celé bytí všeho okolo nás, až do nekonečných dálav, Jsoucno bude trvat, ale jiné, a přesto stejné.
2.6
Jsoucno je Věčné, Rozprostraněné, Všudebdící, Neměnné, Jediné, Nekonečné, Všemocné, Všudypřítomné a různé jiné, je to totiž vše, na co pomyslíme, a někteří si řeknou: je Kruté, Ďábelské a Nemocné, Špinavé a Zubožené, ale to je pravda, neboť Jsoucno takové je.
2.7
Však nikdo nedokáže zachytit byť jen malý kousek svou představou, ni rukou, ni srdcem, neboť takový kus poznání se rozloží na malé.
2.8
A co je příliš malé, neslouží účelu.
2.9
Tak jazykem Domödi ho nazvali Tüyilndë, Makulaykay, Tërifa'sürindë, Al'Maymë, Sülimë a Ay Aoyalan.
2.10
Ta jména jsou Pravá, tedy Al'Lünami'lakolë.
2.11
A jméno Jsoucna je též Dämurnïwo, Svaté jméno.
2.12
Též se zove Kalkolinë, a to je jméno Zlaté.
2.13
Jsoucno bylo též nazváno jmény Trojice, totiž Landi, Galamti a Nazardi, souhrnně zvány jako Al'Fäyi'lakolë.
2.14
Jména Věčných Nebes světa jsou pak Zalandonë, Liyakonë, Estagonë, Silowindonë a Alkalondë, též známy jako Wëmindi'yowulnoa'lakolë.
2.15
Nakonec přichází jména Věčných Hlubin světa, Andromaston, Olominton, Rozmaron, Sofiston a Leprukon, tedy Wëmindi'alha'bystorëa'lakolë.
2.16
Je ve všech těch skupinách jmen velká síla a ten, kdo chce jakákoliv božstva či esence uctít, musí se naučit nejprve cítit moc těchto slavných slov.
2.17
Ale jen pročtením všech tajných i známých knih božských by se smrtelník dopátral části pravdy, leč některé knihy jsou již ztraceny, a to i v myslích božích.
2.18
A všechno pachtění ve vědění podléhá nakonec Panta'füsnaton, jak bude rozprávěno později.
2.19
Tak pravda je navždy skryta, dokud trvá svět. Značně se k ní přiblížit je však možné.
2.20
Avšak některá plemena maníků na Naulu často chybně smýšlela o vzniku jejich světa, a to z různých důvodů.
2.21
Někteří se utápěli v hlouposti a nikdy neprozřeli, jiní byli barbarští, byla jim bližší cesta zkratkovitosti a přemítání jim bylo zatěžko.
2.22
Jiní se pak vzbouřili proti pravdě a sami sebe topili ve lži, i když v pestrých barvách oděné a příjemné.
2.23
Někteří si myslí, že na počátku světa bylo velké vejce a z něj povstal svět, neboť v něm bylo vše skryto, ať již oceány, či pevniny a též všechna zvířata.
2.24
Jiní věří, že nejprve byl velký duch, který spal nad širým a pustým oceánem a při probuzení vyřkl první slova stvoření.
2.25
Další zase myslí, že na počátku byla prastará matka, z jejíhož lůna byly zrozeny všechny ostatní bytosti, a moře vzniklo z její krve a pevnina z jejího těla.
2.26
Jiní se zase domnívají, že na počátku bylo slovo, a že všechno na světě bylo upleteno z čarovných slov, a duše pak jsou složitá souvětí, vyslovovaná bohy.
2.27
Nemůžeme však nazvat ani jednu z těchto myšlenek rouháním, neboť samotné popírání pravých dějin stvoření potápí tyto myšlenky do bahna ubohosti, a odsunuje do zapomnění, v nekonečnou dálavu pravého Jsoucna.
2.28
Kéž moudrost a pravé poznání vládne Naulu!